60 let Janáčkova kvarteta
Soubor, který letos slaví šedesáté výročí svého založení, nenesl od počátku Janáčkovo jméno. Jeho členové po tom toužili od prvního sugestivního doteku Mistrova díla, ale museli si ho teprve vzornou interpretací zasloužit. Jejich patroni, členové původního Moravského kvarteta, svolili až v 49. roce, aby se kvarteto posluchačů JAMU zaštítilo Janáčkovým jménem. Tenkrát si už byli jisti, že tito mladí umělci budou nejen důstojnými reprezentanty školy, ale i zodpovědnými dědici autentické interpretace Janáčkových kvartetů.
Tenkrát si Janáčkova hudba teprve hledala cestu ke svým posluchačům. Potřebovala vynikající interprety, aby se ozřejmila síla jejího sdělení a zapálené umělce, kteří byli ochotni bojovat s odporem politické reprezentace hudebního života, která chtěla Janáčka smést ze scény nařčením z formalismu. Tenkrát bylo ještě daleko k tomu, aby si na piedestalu, na němž stáli Smetana a Dvořák, hudební veřejnost představila Janáčka. A právě za uskutečněním takové představy jsme se vydali na cestu nejdříve po vlasti a posléze do padesáti států všech kontinentů. Svou hrou jsme skládali hold nejen Janáčkovi, interpretační kvality jsme museli osvědčit na skladbách ostatních ve světě respektovaných skladatelů, ale hudbu svého Mistra jsme světem nesli jako poselství. Nebyli jsme v tom jediní, ale byli jsme jedni z prvních a zůstali mezi předními.
Šedesátiletou cestou soubor není unaven, protože si dopřál několikerou injektáž mladé krve. Potřebuje sílu. Musí rovnat krok s nově příchozími na světová kolbiště, potřebuje svěží myšlení, aby si udržel cit pro volbu cesty a aby nacházel nová poselství, která dávají cestě směr a smysl. My, co jsme svůj díl cesty ušli a už jen přihlížíme a vzpomínáme bez hořkosti na to, co bylo hořké a bez bolesti na to, co bolelo, cítíme, že osud souboru, jenž nás tak dlouho nesl životem, nám nikdy nebude lhostejný. Jeho členové zůstávají pořád našimi kolegy, jejich hudební jazyk je nám blízký a kontakt s nimi v nás vyvolává pocit, že jakési kvartetní krédo, jež nebylo nikdy defi nováno, tu pořád rezonuje jako základní tón souborové harmonie. Jsme rádi, že si naši aktivní kolegové tak znamenitě vedou, že na jejich koncertní kalendář neusedá prach a že zápasí s časem, jako jsme s ním zápasili i my. Den je krátký tomu, o koho je zájem. Bez zápasu o čas si kumštýřský život nedokáži představit. Jménem vysloužilců přeji stávajícím Janáčkovcům do dalších let zápasu hodně zdraví, tvůrčí síly a zejména stálé potěšení z pobytu v blahodárné krajině komorní hudby.
